pondělí 21. května 2012

Zářící město: Sůl země

Kdybych se vás zeptal, jaké je vaše oblíbené město a proč, co byste řekli? Všimli jste si, že města mají svou osobnost? Některá jsou veselá, jiná konzervativní, některá plná naděje, jiná depresivní natolik, že z nich chcete ujet. Všimli jste si, že města jsou i různě charakterizována? Některá jsou politické centra, jiná kulturní, další ekonomické metropole. Skoro jako by se zdálo, že každé město má svůj úděl, jak může ovlivnit tenhle svět. Někteří tomu říkají vykupitelský záměr. V minulém postu jsem vám vyprávěl příběh města Sodoma, které Boží vykupitelský záměr odmítlo a skončilo v neslýchané krutosti. Přestože to bylo pohádkově bohaté město, obyvatelé se rozhodli, že nedovolí, aby chudí v jejich městě bydleli a poskvrnili ho svou přítomností. Ustanovili si dokonce zákony, které jim umožňovaly své hosty zotročit, znásilnit nebo zabít. Prorok Ezechiel o Sodomě napsal, že její vina spočívala v pýše, sytosti a klidném pohodlí, bez ochoty pomoci chudým a ubohým. Vyprávěli jsme si, že nakonec měl Bůh dost zkaženosti Sodomy a toto město vyvrátil. Což nás učí jednu důležitou pravdu: jednoho dne skutečně Bůh vykoná spravedlivý soud nad každým městem a nad každým jednotlivcem.

Bývalou ústavní soudkyni Elišku Wagnerovou se nedávno v novinách zeptali, zda věří, že existuje úplná spravedlnost. Paní Wagnerová na to odpověděla: Opravdová spravedlnost není z tohoto světa. Naše snažení o spravedlnost je jen přibližování se k té dokonalé, kompletní spravedlnosti. Nad každým člověkem bude jednou vynesena. Jen ne vždycky na tomto světě. Když vidíme bolest tohoto světa, křičíme k Bohu, aby si se svou spravedlností pospíšil. Zdá se nám, že trochu otálí, ale to není proto, že by nespravedlnost neviděl, ale proto, že je pomalý k hněvu a trpělivě stále dává šanci lidem se obrátit. K tomu mu slouží to, co Ježíš nazývá sůl země.

Sůl je zajímavý koncept. Sůl je silná, konzervuje, vypaluje a ovlivňuje všechno, čeho se dotkne. To víte, pokud jste si někdy omylem posolili něco sladkého. Ježíš se podíval na tisíce svých posluchačů, kteří žili normální životy, a říká jim, že z jeho hlediska jsou oni soli země a světlem světa. Příběh Sodomy nás totiž naučil, že trocha spravedlnosti pozdrží Boží hněv. Pro pouhou přítomnost pár spravedlivých je Bůh ochoten čekat se soudem a s trestem, který si zasloužíme. Sodoma by byla zachráněna, kdyby v ní bylo jen 1% spravedlivých. Přítomnost spravedlivého zachovává i nespravedlivého. Přítomnost spravedlivého hýbe Bohem. Dokud je ve městě přítomnost spravedlivých, je tady naděje, je tady ještě stále šance. Tvá přítomnost ve tvé škole, ve tvé práci, ve tvém městě má větší dopad, než si myslíš. Dokonce, i když je to jen procento, tvá přítomnost mi dává naději, že tito lidé mají stále ještě šanci. Trocha spravedlnosti ve světě ničemnosti působí, že jsem trpělivý, protože já chci zachránit lidi. Bůh nemění své hodnoty, ale tvá přítomnost na místě, kde jsi, k němu volá slovo: Naděje! Co kdyby ses začal vidět trochu jinak? Co když je skutečně tvá přítomnost nadějí tohoto světa? Co kdybychom objevili vykupitelský záměr pro naše město? Co kdybychom se rozhodli udělat z našeho města zářící město?

Ježíšovi posluchači se mohli vnímat jako zcela obyčejní lidé, kteří žijí zcela obyčejné životy ve zcela obyčejném městě. Jenže Ježíš se na ně podíval jiným pohledem, a říká jim, že z jeho hlediska jsou oni soli země a světlem světa. Z jeho perspektivy jsou oni tím procentem, díky kterému pozdrží Bůh svůj soud a hněv. A tohle je strašně zajímavé, protože Ježíš tě vidí jinak, než jak se často vidíš ty sám. Ty se můžeš cítit jako člověk s problémy, on tě vidí jako člověka s příležitostmi. Ty se můžeš vidět jako někdo, kdo má svět přežít, ale on tě vidí jako někoho, kdo má svět změnit. Ty se vidíš jako někdo, s kým lidé zametají, ale on tě vidí jako vůni, která naplní prostor jeho přítomností. Ty se vidíš jako obyčejný člověk, ale on tě vidí jako svého velvyslance v tomto světě. Poslechněte si to v autentických slovech Krista: Matouš 5:13-16 Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

V Ježíšově době byla sůl tak důležitá, že byla považována za druhou nejdůležitější komoditou na světě po slunci. Ve starověkém Římě byla sůl dokonce jednu dobu i platidlem. Sůl konzervuje, sůl čistí, sůl působí žízeň, sůl rozpouští. Sůl je agresivní. Ale jestli sůl ztratí svou slanost, jestli sůl ztratí svůj význam, jestli sůl ztratí své poslání, je vyhozena ven. Ježíš také říká, že jsi světlem světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Když tady Ježíš používá slovo „ležící“, používá výraz, který by se moderně dal přeložit jako město strategicky postavené na hoře. Město, které má svůj vykupitelský záměr. Město, které září. Ty jsi jeho světlem. Ty svítíš všem v domě. Ty záříš tak, že když lidé vidí to, co děláš, tak si řeknou: Ha, to je ale člověk! Ten určitě musí být věřícím v Krista! Já samozřejmě vím, že také mnoho nevěřících lidí dělají dobré věci. Ale i oni připouštějí, že víra a jistý standard chování, jistý respekt, jistá láska, jisté postoje, jistý pevný charakter, to všechno jde k sobě. Být světlem a dělat dobré skutky prostě jde k sobě přirozeně. A když ty děláš je, děláš radost Bohu, který je oslaven tvým chováním.

Jenže, kde máme začít? Co máme posolit? Kde máme rozsvítit? Jak to funguje v praxi? Víte, má odpověď vás možná překvapí. Kupodivu si totiž nemyslím, že to začíná naším chováním. Naše chování je totiž výsledkem našich slov, a to ať už vyřčených nebo pouze mentálních. Vedeme diskuse s lidmi nebo sami se sebou, a upřímně často si především stěžujeme nebo rovnou nadáváme. Za chvíli vám ukážu jeden velmi důležitý princip z knihy Přísloví o tom, jak naše slova ovlivňují naše město, ale abych se tam dostal, připomenu vám moc našich slov. Určitě všichni známe mnoho legendárních výroků historie. Všichni známe: „A přece se točí!“, „Pravda a láska zvítězí“, „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“, či „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“, a „Je dokonáno!“? Některá slova tvoří dějiny, nebo spíše můžeme říct, že dějiny jsou zachyceny v několika klíčových slovech, které známe. Známe je proto, že je řekla klíčová dějinná postava v klíčovém okamžiku dějin. Ale i my máme ve svých životech taková legendární slova. Snad kromě Kristova „Je dokonáno!“ si aktéři těchto výroků neuvědomovali, že říkají něco opravdu historicky tak jedinečného, že i po generacích a staletích si je budou lidé pamatovat. To si totiž těžko naplánujete. Těžko dokážete připravit situaci tak, abyste řekli něco, co si všichni zapamatují. Prostě mluvíte, a někdy se trefíte. Co tím chci říct? Pokud nikdy nevíte, které vaše slovo se stane legendárním, pak na každém slově velmi záleží.

Dobrá, možná, že neaspirujete na dějinné citáty, ale ruku na srdce, kolik z nás si pamatuje, co mu někdo řekl v dětství? Ať už něco velmi pozitivního nebo něco velmi negativního? Pamatujeme si, když nás někdo v konkrétní chvíli pochválil nebo nám poděkoval, pamatujeme si úplně stejně něčí kritiku nebo výsměch. Jakub, bratra Ježíše, napsal, že kdo dokáže ovládat svůj jazyk, je dokonalý člověk, který se dokáže ovládat v každém ohledu! Jakub 3:2 Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. Cože? V každém ohledu? Máš problém se závislostí na alkoholu? Jsi nepříjemný na lidi? Máš sexuální pokušení? Přejídáš se? Trpíš bulimií? Nedokážeš se odpoutat od pornografie? Utrácíš nutkavě peníze, které ani nemáš? Věřte nebo ne, ale podle Jakuba je počátkem tvých trápení neschopnost ovládnout svůj jazyk. Ne, není to až tak mimo mísu, jak se na první pohled zdá. Mnoho z pokušení, hříchů a problémů, které jsem vyjmenoval, začíná totiž tím, že si sami sobě říkáme slova: „Zasloužím si to, protože hodně pracuji, nebo mám hodně starostí.“ Nebo třeba v případě nevěry: „Zasloužím si to, protože mě ten můj už nemá rád, nebo si to dokonce zaslouží ona, protože se mi dostatečně nevěnuje.“ Či v případě problémů s jídlem: „Jsi tlustá! Nebo naopak ještě jsi dost hubený.“ Zkrátka a dobře, říkáme sami sobě slova, kterým jsme uvěřili, a které jsou počátkem naší zkázy. Ovládat svůj jazyk a s nimi svá slova, je počátkem vítězství, protože tak malý úd dokáže ovládat celé tělo.

Teď tě možná napadá: Jak se tento princip aplikuje na naše postavení ve městě jako solí a světla? Jsem rád, že ses zeptal. Já se tak mohu dostat k našemu principu, který mě už před léty oslovil, protože podobně jako v příběhu Sodomy ukazuje, že je jedno, v jak bezbožném městě žiješ, že je jedno, v jakém bezbožném kolektivu se pohybuješ, že je jedno, jak moc tvá rodina odmítá všechno spojené s Kristem. Ty nejsi uzavřený v ghettu církve, ty jsi ve světě jako sůl, jako světlo, jako vůně a jako velvyslanec. Ale se solí a světlem je spojená zodpovědnost a autorita ohledně toho, jak používáš svůj jazyk. Schválně, když přemýšlíš nad svým městem, nad svými spolužáky, nad svým pracovník kolektivem, nad svou rodinou, prostě nad místem, kde tě Bůh strategicky postavil, co se ti dere na jazyk častěji: stížnosti a reptání nebo vděčnost a požehnání? No, já ale nemám moc příležitosti být vděčný, protože oni se chovají tak a tak, a rozhodně si nezaslouží, abych jim žehnal! Já ti rozumím, ale co když jsi víc než jen spolužák, spolupracovník, dítě, manžel nebo občan? Co když jsi doopravdy velvyslanec? Co když jsi doopravdy sůl a světlo? Co když jsi důležitější, než si myslíš? Co když právě na tvých slovech záleží? Co když právě ty jsi jedním procentem spravedlnosti, které stále ještě dává tvé škole, tvé práci, tvému město, a tvé rodině čas na nápravu a záchranu?

Co když bys měl udělat právě tohle? Přísloví 11:11 Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří. Žehnáním přímých se město pozvedá. Požehnáním poctivých, jak říká jiný překlad, se pozvedá město. Co když na tvých slovech záleží? Co když záleží na tvém vnějším i vnitřním, mentálním, žehnáním? Jak to vypadá v praxi? Co kdybys místo toho, když tě někdo naštve, jsi jako první myšlenku směroval stylem: Přeju ti, aby se ti vedlo (a to dokonce, i když si to, pacholku, nezasloužíš!). Není právě tohle milost? Co kdyby ses dokonce rozhodl, že se za ně budeš modlit? Co když se místo myšlenek na pomstu, místo stížností, místo reptání, rozhodneš, že vždy, když si vzpomeneš na toho člověka nebo tu skupinu, prohlásíš na jejich adresu své požehnání? Co kdybys žehnal neustále? Změnilo by to něco v tobě? A změnilo by to něco v tomto městě? A co kdybychom to dělali všichni, celé procento spravedlnosti? Co když máme víc autority, než jsme si kdy mysleli? Co když to, jak tě vidí Ježíš, je skutečností?

Víš, co se pak stane? Najednou začneš svět vidět jinak. Najednou začneš své místo jinak. Najednou se začneš chovat jinak. A najednou zjistíš, že jsi jako zářící město na hoře. Víš ty co? Ježíš tě nenazývá křesťanem. On tě nazývá solí země. On tě nazývá světlem světa. Jsi město strategicky položené na hoře. Na tomto světě nejsi náhodou. V tomto městě nejsi náhodou. Ve své práci nejsi náhodou. Ve své škole nejsi náhodou. Bůh má pro tebe záměr. Bůh má pro tebe plán. A já ti žehnám, abys ho naplnil zcela beze zbytku!

čtvrtek 3. května 2012

Zářící město: Město bez soli

Když jsme se s Ditou vzali před šestnácti léty, po nějaké době se nám podařilo pozvat celou mou rodinu na návštěvu s její rodinou. Byli jsme mladí a moc jsme se snažili zanechat dobrý dojem. Připravili jsme dobré jídlo, zákusek a kafe. Dita měla na stole hezkou klasickou dřevěnou slánku, co vypadala jako dřevěný pohár. Jenže v mém kraji jsme tento styl neznali, a tak moje babička velmi aktivně poté, co jsme servírovali kávu, vzala slánku v domnění, že je to cukr a všem lidem nasypala do kafe lžičku soli. Skoro nikdo si toho nevšiml, ale když jsme ochutnali kafe… umíte si představit, jak asi chutnalo. Sůl je důležitá a nepostradatelná. Ale nedostatek soli v jídle, kde sůl má být, nebo nadbytek soli tam, kde být nemá, je problém. Protože sůl je silná, konzervuje, vypaluje a ovlivňuje všechno, čeho se dotkne.

Dnes vám budu vyprávět příběh o městě, kde chyběla sůl. V první knize Bible, v Genesis, je vyprávěn neuvěřitelný příběh města, jehož jméno pravděpodobně všichni slyšeli, ale jehož příběh je zřídkakdy vyprávěn a vysvětlen. Není to bezvýznamné město. Ve skutečnosti je o něm v Bibli zmínka celkem 51x. Je to město Sodoma. Určitě jste slyšeli o Sodomě a Gomoře. Sodoma bylo opravdové město ležící na jižním cípu Mrtvého moře, což je nejnižší místo na světě, je pod hranicí moře. O tom městě čteme nejen v Genesis, mluví také o něm také Ezechiel a další mimobibličtí historici. Tohle je příběh města dávno před vznikem Izraele, v době, kdy Bůh promluvil k Abrahámovi. Sodoma bylo jedno z pěti měst ve velmi úrodné části dnešního Izraele, u Mrtvého moře, které tehdy před 4 tisíci lety bylo mnohem menší než dnes. Bylo to pohádkově bohaté město. Nevíme přesně, proč byla Sodoma bohatá, možná díky obchodu s otroky, což v té době byl lukrativní byznys, nebo díky bohatým minerálům z téhle oblasti.

 Tohle vše se stalo v době před zákonem, každý žil podle svého svědomí, podle toho, co považoval za správné. Takže lidé Sodomy si řekli, že si ustanoví vlastní pravidla pro život ve městě. Řekli si, že chtějí, aby Sodoma bylo město jen pro pěkné lidi, a že nechtějí, aby tam žili nějací nepěkní lidé. Chtěli město, kde žijí jen bohatí lidé, ale žádní chudí. Chtěli mít plnou kontrolu nad tím, kdo tam žije. Takže ustanovili zákon, že kterýkoliv občan Sodomy si může udělat s hostem, který by navštívil jejich město, cokoliv chce, aby odradili chudé od svého města. Pokud by se někdo chudý chtěl přistěhovat do Sodomy, mohl jsi s ním dělat cokoliv si chtěl: mohl jsi ho zabít, zotročit, znásilnit. Prostě cokoliv. V jejich zákonu byla dokonce věta, že kdokoliv by nabídl svou ruku s chlebem potřebnému, má být upálen. Charita byla zločinem v Sodomě. Prorok Ezechiel napsal: Ezekiel 16:49 Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. Ezechiel říká, že právě tohle byl hřích Sodomy.

 My známe Sodomu jako nemorální město, a jistě, nebyly tam žádné sexuální ani jiné hranice, bylo to město bez jak svědomí, vše bylo možné. Slyšíme příběh o jedné paní, které se zželelo chudého člověka, který v Sodomě přežíval navzdory tomu, že mu nikdo nesměl pomoci, a obyvatelé pak zjistili, že mu pomáhá nějaká žena u studny, která tajně sype do jeho vědra mouku, aby měl co jíst. Nakonec ji přistihli, přivázali ke zdi ve městě, pomazali medem a vypustili na ni vosy. Takto vypadalo město bez svědomí. Cokoliv v tomto městě bylo možné. Dokonce vystavěli něco jako chatrče pro hosty, ale kterýkoliv občan města si mohl s těmito hosty dělat, cokoliv chtěl. Tohle byla reputace Sodomy: bylo nebezpečné město pro život a návštěvu. 

Důvod, proč Bible o tomto městě vypráví, je ten, že v tomto městě žil synovec jedné významné osoby. Žil tam Lot, a to byl synovec Abraháma. Před příběhem, na který se dnes podíváme, čteme v Bibli, že Abrahám a Lot mají tolik dobytka, že se musí rozdělit, aby se o něj mohli dobře postarat. Postaví se na kopec a Abrahám nabídne Lotovi, aby si vybral, kam půjde. Lot viděl úrodné území v údolí, a rozhodl se jít tam. Abrahám tedy zůstal v méně úrodném místě hornaté krajiny. Lot byl v Sodomě vítaný proto, že dobře zapadl: byl totiž velmi bohatý. Dnes si ani nebudeme vyprávět celý příběh, protože v Sodomě se děly opravdu tak hrozné věci, že kdyby je dnes někdo zfilmoval, bylo by to mládeži rozhodně nepřístupné. Bible rozhodně není nudná kniha. My se dnes na tento příběh podíváme proto, že v něm můžeme vidět stopy Božího charakteru, který vidíme i jinde v Bibli, ale tady jde vidět možná poprvé takto silně.

 Genesis 18:1-2 Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu. Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi. Abraham tedy pozve tyto zvláštní muže na jídlo, proběhne tam zajímavá konverzace o tom, zda Abrahám může mít syna, a pak se zvednou k odchodu. Genesis 18:16 a 20-21: Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. …Hospodin řekl: "Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to." Tohle je velmi důležité: Křik lidí je teologický koncept v Bibli, který zhruba říká to, že když jsou někdy lidé pod útlakem a v bolesti a volají k Bohu, tento křik se dostává až před Boha. Podobným příběhem je v Exodu, kdy Bůh říká Mojžíšovi, že křik Izraele v egyptském otroctví, dostoupil až k němu, a on s tím něco udělá. V tomto konceptu, který je ve Starém Zákoně čas od času použit, se píše, že když skupina lidí pod útlakem volá k Bohu, Bůh s tím něco udělá. A to je přesně to, co anděl, nebo Bůh udělal v Sodomě.

 Genesis 18:22-23 Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. Přistoupil blíž a řekl: "Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Abraham začíná smlouvat s Bohem. Spravedlivý neznamená křesťan, tehdy ještě žádní křesťané nebyli. Neznamená to ani někoho, kdo dodržuje Zákon, protože ten také ještě nebyl dán. Spravedlivý v této větě znamená bohabojný, někdo, kdo věří, že Bůh je, a že on je zdrojem svědomí. Abraham ví, že tam žije jeho synovec. Genesis 18:24-25 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal - usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný - to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?" Otázka, kterou se tady ptá Abrahám, je velmi důležitá: je správné usmrtit spravedlivého s ničemným? Sodoma v té době měla jen mezi 800-1200 obyvateli. Abraham se ptá, jestli opravdu je ochoten Bůh zničit město, kdyby tam bylo aspoň padesátka spravedlivých. Genesis 18:26 Na to Hospodin řekl: "Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo." Trocha spravedlivých může zachránit město.

Abraham ale pokračuje: Genesis 18:27-30 Abraham odpověděl: "Pohleď prosím - odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel - možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?" "Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět," odpověděl. Abraham k němu promluvil znovu: "Co když se jich tam najde jen čtyřicet?" "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti," odpověděl. "Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen třicet?" "Neudělám to, najdu-li jich tam třicet," odpověděl. Co se učíme? Můžeme smlouvat s Bohem. Ale učíme se také něco o Bohu: Bůh nespěchá s trestem pro ničemnost. Bůh je ochoten přehlédnout ničemnost, pokud spravedliví ovlivní ničemnost.

 Genesis 18:31-32 "Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen dvacet?" "Nezničím je kvůli těm dvaceti," odpověděl. "Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen deset?" "Nezničím je kvůli těm deseti," odpověděl Hospodin. Co když jen 1% města jsou lidé, kteří se snaží žít správně? Pozdržíš svůj soud pro přítomnost pár lidí, kteří jsou spravedliví?

 Bůh a andělé se vydávají k Sodomě, jeden z nich asi šel do vedlejší Gomory, a v bráně sedí Lot. Když je Lot vidí, cítí se s nimi nějak spojený a zve je k sobě domů. Oni odmítají se slovy, že přespí na prostranství. Lot jim říká: Věřte mi, fakt nebudete chtít spát na prostranství. Když známe pověst Sodomy, chápeme, proč Lot přesvědčuje, aby šli k němu domů. Ještě té noci obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, a volali na Lota: Vyveď je k nám, ať si jich užijeme všemi možnými způsoby. My tady nechceme hosty, přestože pohostinnost je princip kultury. Lot s těmito lidmi vyjednával těmi nejhoršími způsoby, až se nakonec rozhodli vyrazit jeho dveře a pro hosty si přijít. Bůh však udělal zázrak a ranil je slepotou, takže marně hledali vchod. Genesis 19:12-13 Potom ti dva Lotovi řekli: "Koho tu ještě máš - zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud, neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Hospodinem tak rozmohl, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili." Lot se snaží přesvědčit své zeťě, ale oni odejít nechtějí, podaří se mu přesvědčit jen svou ženu a své dvě dcery a tito čtyři město opouštějí. Bůh pak město zničil.

Archeologové našli na místě Sodomy něco jako přírodní asfalt, který víceméně upekl vše, co tam bylo. Teorie je, že tam bylo zemětřesení, které způsobilo doslova ohnivé deště. Z pohledu Bible, Bůh měl dost jejich ničemností. Co se můžeme ovšem naučit my? Pro Boha, trocha spravedlnosti dokáže zachovat město. Pro pár spravedlivých je Bůh ochoten čekat se soudem a s trestem, který si zasloužíme. Přítomnost spravedlivého zachovává i nespravedlivého. Přítomnost spravedlivého hýbe Bohem. Dokud je ve městě přítomnost spravedlivých, je tady naděje, je tady ještě stále šance.

Každý z nás se kouká na nespravedlnost a říkáme si, Bože proč s tím nic neuděláš? To ale není proto, že Bůh nechce udělat nic, je to proto, že dává lidem naději a šanci díky přítomnosti spravedlivých. Na tohle reaguje o dva tisíce let Petr, když lidé odmítali všechny ty věci o Božím soudu jako pohádky: 2 Petr 3:9 Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání. Tvá přítomnost ve tvé škole, ve tvé práci, ve tvém městě má větší dopad, než si myslíš. Dokonce, i když je to jen procento, tvá přítomnost mi dává naději, že tito lidé mají stále ještě šanci. Trocha spravedlnosti ve světě ničemnosti působí, že jsem trpělivý, protože já chci zachránit lidi. Bůh nemění své hodnoty, ale tvá přítomnost na místě, kde jsi, ke mně volá slovo: Naděje! 

Proto se Ježíš podíval na tisíce svých posluchačů, kteří žili normální životy, a říká jim, že z jeho hlediska jsou oni soli země a světlem světa. Co kdyby ses začal vidět trochu jinak? Co když je skutečně tvá přítomnost nadějí tohoto světa?