pátek 30. listopadu 2012

Brainwashed - Šťastně vymytý




Před rokem a něco se v České republice uskutečnil zajímavý průzkum mezi středoškoláky ohledně jejich postoje vůči víře obecně a křesťanským církvím konkrétně. Z průzkumu vyplynulo mnoho zajímavých statistik, včetně mnohem většího deklarovaného zájmu o víru, než zadavatelé čekali, nicméně, zajímavá část byla také tak, co mladým lidem na církví nejvíce vadí. Zadavatelé podle vlastních slov čekali něco mezi odporem k církevním restitucím (což je zejména dnes obrovský hit na internetu a nejen tam) a znechucením ze skandálů některých katolických kněží a jejich zneužívaní dětí (což byl hit hlavně v té době). Oba dva problémy se sice v průzkumu ukázaly, ale až na zadních pozicích. Podle většiny mladých lidí, kteří odpovídali, nedokážou důvěřovat církvím proto, že církve vymývají mozky. Tohle mě zaujalo. Samozřejmě, tato námitka má hodně příčin. Mnoha důvodům rozumím a souhlasím s nimi. Některé církve například nepřipouštějí diskusi na cokoliv, ať už z oblasti doktríny nebo praxe. Pak tady máme celou otázku konfliktu mezi vědou a vírou. Nemůžeme také opomenout, jak těžké je věřit Bibli pro někoho, kdo křesťany slyší reagovat, že tak to prostě je, bez diskuse, protože to říká Bible. Na některé z těchto námitek se během naší série podíváme trochu víc zblízka, ale než tak učiníme, začnu dnes osobně.

Vždycky, když mi v poslední době někdo řekl, že církev vymývá mozek, nebo když nějakému teenagerovi, který se rozhodl chodit do Elementu, rodiče zakážou mezi nás chodit ze strachu, že mu jeho mozek vymyjeme, měl jsem tendence se bránit a říkat, že to není pravda. Že mozek nevymýváme, ani nikoho k víře nemanipulujeme. Ale pak mi jednoho dne došlo, že to záleží na definici vymývání. Pokud totiž „vymývání mozku“ znamená, že někoho manipulujeme bez faktů, nutíme ho věřit nebo s nimi nemluvíme o jejich obavách, pak to jsou praktiky, které odmítáme. Ale pokud to znamená, že máme hodnoty, ve které věříme, a které se snažíme žít, pak mají naši kritici pravdu: skutečně vymýváme mozek. Za chvíli se k tomu dostanu trochu víc, ale než tak učiním, chtěl bych ještě říct, že tuto sérii věnuji právě těm mladým lidem, jimž rodiče nechtějí dovolit nikam chodit, ale poté, co jim oznámí, že začali chodit do církve, a že se vydali na cestu objevování, jak to s tou vírou je, jim najednou chtějí rodiče dovolit všechno kromě církve. Víte, kolikrát jsem tohle slyšel? Nesmíš chodit na disko, nesmíš se poflakovat s kamarády po nocích, nesmíš to či ono. A pak najednou: jdi raději na disko nebo se raději poflakuj s kamarády, než abys chodil do církve. Křesťani jsou totiž nebezpeční lidé, vymývají mozky! 

Všimli jste si už, že lidé věří různým mýtům? Myslím obecně, ale také ohledně víry. Většina kritiků církve v ní nikdy nebyla. Ne, že by si církve nezasloužili kritiku, ta je někdy velmi oprávněná, ale dlužíme si sami sobě vědět, proč něco odmítáme a jiné věci přijímáme. Skoro to vypadá, že lidé věří všemu, co si přečtou v novinách, nebo čemukoliv, co napíše někdo na internetu, hlavně pokud je to kontroverzní a spiklenecké. Však to znáte, všechny ty konspirační teorie. Pár příkladů. Určitě nejznámější z poslední doby je přesvědčení, že si útoky 11. září Američané vymysleli sami. A pak samozřejmě máme i mnoho z naší politiky, a také hodně konspirací se týká náboženství, třeba virální film Zeitgeist, podle kterého je křesťanství jen kopii uctívání slunce. Film tvrdí, že i další božstva, například egyptský Hór, řecký Attis, indický Krišna, a perský Mirtha byli vzkříšení po třech dnech z mrtvých, a vůbec byli velmi podobní uctívání Krista, ale historicky jsou to tak nepřesné informace a špatné citáty (Krišna se například narodil v červenci a ne panně, Hór je míchanice egyptských bohů Re a Hora, atd). Jenže protože ve filmu uvedli anonymní autoři mnoho „citací“, propůjčili mu zdání správnosti, které mnozí lidé přijali bez jakéhokoliv dalšího hledání. Většinou jsou tyto konspirace šířeny právě na internetu, kde se díky jeho anonymitě a lehce šiřitelnému pojetí daří jakoukoliv konspiraci dobře „prodat“. S konspiracemi se z principu nedá bojovat. Jsou nedokazatelné, ale také nevyvratitelné, protože jednají s lidským strachem, a také s vrozenou, a my bychom mohli dokonce říct, že Bohem darovanou touhou, poznat pravdu. Někde uvnitř totiž tušíme, že svět je větší než jsme my, že musí existovat něco pro co žít, že jsme více než kolekce náhodných atomů. Je to, slovy Trinity z filmu Matrix, střepina v mozku, která nám v určitých situacích nedá spát. A protože nám tahle střepina místy není příjemná, hledáme něco, čím bychom ji vysvětlili. Konspirace jsou vítanou alternativou.

Před nějakou dobou byla velmi populární kniha Dana Browna Šifra mistra Leonarda, ve které se snažil ukázat pomocí fiktivního příběhu, že Ježíš nezemřel na kříži, ale místo toho si vzal Marii Magdalenu, měl s ní děti, a jejich potomci žijí dodnes. To by samozřejmě vyvrátilo úplně celou křesťanskou víru, která stojí a padá na jediné události v dějinách: vzkříšení Ježíše z mrtvých. Proto se podle Browna církev snaží tuto skutečnost před světem schovat, aby jej mohla kontrolovat pomocí manipulace a vymývání mozku. Brown celou svou teorii uvedl na přední straně knihy slovy, že všechny popisované dokumenty, rituály, fakta a ta dále, se zakládají na pravdě, i když samotný příběh je vymyšlený. Víte, kolik lidi tomu opravdu uvěřilo? Bez toho, aby si ověřili jakákoliv fakta? Z knihy se stal fenomén, které mnohé pochybující lidi nahlodal. Historicky to ovšem byla taková hloupost, že to dokonce přinutilo agnostika a kritika církve, rozhodně ne křesťana, Barta Ehrmanna k následujícímu prohlášení z jeho knihy, kterou napsal proti autentičnosti Šifry:

Kdokoliv hovoří o Ježíšovi, musí mít zdroj informací. Mělo by to být samozřejmé, ale možná to samozřejmé někomu nepřipadá, neboť o Ježíšovi neustále říká spoustu věcí mnoho lidí… Čím to je, že zdánlivě každý toho ví tolik o tom, kdo Ježíš byl?... Lidé ovšem nemohou vědět nic, pokud se to nedozví z nějakého pramene. Nebo spíš existují dvě možnosti: buď se lidé něco dozvěděli z nějakého pramene, nebo si to sami vymysleli… Lidé se dozvěděli to, co ví od jiných lidí (například v církvi nebo z televize). Ale odkud tito lidé vzali své informace? Obvykle zase od jiných lidí. A tak to jde stále dál. 

Jak si tedy můžeme být jisti, jaký příběh je o Ježíši reálný? Ehrman pokračuje: Nejstarší a nejlepší prameny, v nichž můžeme hledat poznatky o Ježíšově životě, představují čtyři evangelia Nového zákona, Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Není to jen názor křesťanských historiků, jejichž vysoké mínění o Novém zákoně a jeho historické hodnotě je samozřejmé, ale jejich názor sdílejí všichni historici, kteří se seriózně zabývají starověkem, ať už jsou jakéhokoliv zaměření, počínaje zanícenými protestanty až po zaryté ateisty. Jinými slovy, takový názor není jen předpojatý úhel pohledu několika naivních lidí, u nichž je přání či víra otcem myšlenky. (Bart D. Ehrman, Šifra mistra Leonarda: Pravda a smyšlenky. Knižní Klub, Praha, 2005, strany 97-99)

Nakonec tedy stejně zůstane otázka, která je na místě: Vymýváme tedy mozek nebo ne? Jak už jsem řekl, záleží na definici. Nicméně, po mnoha rozhovorech, které jsem měl s těmi, kteří mají za to, že ano, jsem se rozhodl, že se přestanu bránit. Chci to tedy říct zcela jasně: Ano, u nás vymýváme mozek. Ještě předtím, než utečete nebo to hodíte na Twitter a oznámíte tuto novinu světu, vysvětlím vám, jak to myslím. Souhlasíte? Náš mozek neustále plníme daty. Některá data jsou ty ze školy. Jiná data jsou věty, které nám někdo řekl třeba doma v dětství. Další informace jsou od našich přátel. A v neposlední době slyšíme hodně z médií všeho druhu. Většinou tyto informace ukládáme na náš vnitřní disk, a přestože je do jisté míry třídíme, zůstávají v nás a při některých příležitostech se objevují a spojují navzájem.

Například, ve škole nám učitelka řekne, že Bible je kniha mýtů. Protože jsme nevěřící, informaci nijak nepoužijeme, ale ani neověříme, jen ji uložíme do složky fakta. Po několika letech si přečteme Brownovu knihu, která nás zaujme, protože je dobře napsaná, a potvrdí nám původní vnitřní informaci, že Bible je mýtus. Ale pořád se nás to osobně netýká, nicméně, v naší složce přibyla další informace, kterou jsme neověřili ani neprozkoumali. Pak se kouknete v televizi na pořad, který popisuje, jak James Cameron, režisér Titanicu a Avatára tvrdí, že našel hrob Ježíše, který definitivně vyvrací křesťanství (bez ohledu na to, že samotné jméno Ježíš, tedy Ješua, a jeho verze Jozue atd., byly zcela běžné jméno: podobně jako by za 2000 let někdo našel hrob s nápisem Lukáš a vyvodil z toho, že jsem tam pohřbený já). Navíc, je těžké si představit, že Kristovi následovníci o tom věděli, a přesto důkaz (tělo) nezničili, ale řádně pohřbili, aby v následujících stoletích mohli být všichni považováni za podvodníky. A samozřejmě, dobrovolně se nechali Římany zabíjet proto, že tvrdili, že jejich Mesiáš a Bůh je živý. Jenže v našem mozku je třetí informace, která nám tvrdí, že věřit je nesmyslné. Pořád jsme ale neudělali žádný vlastní průzkum. 

A pak to přijde! Přihlásíš se na X-LARGE City Camp. Sice víš, že to organizuje církev, ale doufáš, že tě nikdo nezmanipuluje. Na kempu jde všechno fajn. Všichni pořadatelé a lektoři jsou víceméně praktikující následovníci Krista, ale jsou milí a máš je rád. Trochu ti nejde do hlavy, jak to, že tak inteligentní lidé, které jsi na kempu potkal, mohou věřit v něco, co podle všech tvých dosavadních informací je mýtus a výmysl. Nicméně to potlačíš, protože je to fajn. Pak přijdeš na návštěvu do Elementu a tam uslyšíš, že skutečně věříme ve vzkříšeného Krista, který je základem a měřítkem celého našeho života. Doslova tě to srazilo. Nemůžeš věřit, jestli to je skutečně tak jednoduché, ale tvá střepina v mozku se ozývá, a tak se rozhodneš prozkoumat své informace více.

Jenomže aniž bys chtěl, právě jsi nastoupil cestu vymývání mozku. Ne, neznamená to, že tě někdo manipuluje, ale tvůj vnitřní harddisk obsahuje mnoho informací, které jsou v rozporu s tvou zkušeností s lidmi, které jsi potkal. Navíc se potkáš s kamarády nebo řekneš doma rodičům, že si se začal zajímat o víru. A je to tady, okamžitě uslyšíš, že ti někdo vymývá mozek. Je to pravda, touto novou zkušeností totiž formátuješ svá data, a čistíš svůj rozum. Aniž bys to totiž věděl, mnohá data jsou špína. Hodně z dat, které nám někdo řekl, nebo které jsme si na internetu přečetli, jsou doslova a do písmena bahno. Myslíme si, že více víme, ale místo toho máme svůj mozek zapatlaný. Upřímně? Raději budu mít svůj mozek dočista vymytý než ho mít zapatlaný vším možným. To je to, co děláme. Snažíme se zformátovat tvůj mozek, abys mohl nebo mohla začít znovu. Nová data, která začneš přijímat, jsou proto, abys svou mysl proměnil. Proměněná mysl totiž skončí proměnou života. 

Apoštol Pavel to popsal slovy (Římanům 12:2) Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé. Pavel tady jednoduše říká, že svět nás BUDE formovat v naší mysli, ale my se můžeme rozhodnout do naší mysli vložit nová data, a tato nová data nás promění. Díky nim poznáš, kdo jsi a co potřebuješ, a kdo je Bůh, a co může a chce ve tvém životě udělat. Tato data vymyjí, ne vlastně promění tvou mysl. Proměněná mysl povede ke změně tvého života, ale ještě ne tak rychle. Máme před sebou ještě tři týdny téhle série. Pro dnešek to na úvod bude stačit. Mám pro tebe ale úkol. Ať jsi kdekoliv na své cestě víry, ateista, agnostik, hledající nebo čerstvě věřící, zkus se tento týden zamyslet nad třemi největšími překážkami k víře, které máš. Napiš si je na kus papíru a ke každé z těchto překážek si napiš tři myšlenky, které ti tuto překážku ve tvé mysli zformovaly: kdo ti co řekl, nebo co jsi zažil. Tohle jednoduché cvičení ti pomůže najít zdroje formování tvé mysli.

Originální audio přednášku ze seriálu BRAINWASHED naleznete zde: 
http://element.cx/detail_audio.php

Budete-li twittrovat na téma tohoto blogu, prosím, použijte hashtag 
#happilybrainwashed nebo #brainwashedmovement