pondělí 26. února 2018

Element Vision Sunday 2018 | Výzva a odměna

Minulý týden odešel na věčnost významný americký evangelista Billy Graham. Tento člověk osobně kázal 210 milionům lidí a skrze televizi a rádio pak zhruba polovině celkové populace světa. Ale samotná velká a skvělá čísla nebyly nejvíce fascinující na jeho příběhu. Nebyl to ani neuvěřitelný vliv na veřejnost a politiky (byl rádcem 9 amerických prezidentů). Co na něm bylo fascinující je jeho pokora, lidskost a nadhled. Bylo mu 99 let a v posledních letech už vůbec nevycházel na veřejnost, zval ale k sobě řadu mladých křesťanských vedoucích, se kterými si povídal, a za které se modlil. Vždy jsem si představoval, jak bude znít v nebi asi znít přivítání takového člověka. Ježíš ve svých podobenstvích říkal, že až bude Bůh odměňovat své služebníky, že jim řekne: Dobrý a věrný služebníku, vítej v radost svého Pána. Představuji si, že když Billy přešel do nebeské dimenze do Boží přítomnosti, všichni se na chvíli zastavili a zatleskali. Musel to být krásný okamžik. 

Mimochodem, věděli jste, že v nebi je pořád nějaká oslava? Že tam běží radostná party? Tušili jste, že oslavovali i mnohé z vás? Například, Ježíš řekl (Lukáš 15:7): Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Pokud tedy jsi jednou přišel k uvědomění si toho, že jsi hříšník, že se zcela míjíš Božích cílů, a litoval jsi toho, a odvrátil se od toho (to je význam pokání), že v nebi vypukla oslava? Různí lidé a andělé, kteří tam čekají na dovršení dějin, na obnovu světa, tam sledují tebe, fandí ti, modlí se za tebe, a když uděláš rozhodnutí směrem k Bohu, že vyskočí ze svých židlí, a nadšeně začnou oslavovat. (Autor/ka Židům to nazývá velkým oblakem svědků.) Kam se hrabe olympiáda!

Možná jsi to nikdy netušil. Myslel sis, že jsi na světě sám, že ti nikdo nefandí. Že nejsi ani tak skvělý (abys poutal obdiv), ani tak nuzný (abys poutal pozornost a soucit). Že jsi zkrátka obyčejný, zaměnitelný, nahraditelný. Že nikomu nechybíš. Jak moc se pleteš! A doufám, že dnes ti pomohu si to uvědomit. Toto je přepis poznámek z Vision Sunday 2018 v Elementu. Na této neděli se každým rokem pokouším nastavit směr, hodnoty Elementu pro nadcházející rok, nebo vás zkrátka povzbudit. Je to směrováno především k lidem, pro které je Element duchovním domovem, kteří patří do Element rodiny. Někdy se mě lidé ptají, proč jsme sem přišli tuto církev vůbec začít. Víte, Dita a já věříme, že církev skutečně je naději pro tento svět. Říkám to s plným vědomím vší zátěže, kterou si církev obecně nese v dějinách. Tvořili ji nedokonalí lidé a podle toho někdy vypadala. Ale přesto všechno, její vliv na změnu života, postojů a následně chování lidí v různých kulturách a dobách je tak obří, že je skutečnou nadějí pro náš svět. Jsme proto zcela vydáni myšlence místní církve jako komunitě Boží přítomnosti.

Zároveň jsme Element nezačali jen proto. Začali jsme ho proto, že jsme oba s Ditou vnímali Boží poslání a vedení rovnou zde do Hradce. Prožili jsme sérii nadpřirozených nasměrování do tohoto města, a do této oblasti. Vím, že to pro někoho může znít mysticky nebo zvláštně, ale měli jsme za to, že nám Bůh řekl, abychom se sem přestěhovali a začali tuto církev. Proč jinak jít založit někam novou církev? Ne vždy jsme věděli co a jak máme dělat, ale měli jsme jasnou představu, jasnou vizi o církvi, která předává poselství o naději v Ježíši srozumitelně pro kohokoliv na jakémkoliv bodě své duchovní cesty. V té vizi jsme viděli také komunitu přátel, která drží při sobě, která si vzájemně slouží, která spolu ovlivňuje globální svět. Od prvního okamžiku jsme zažívali „otevřené dveře“ – někteří by použili duchovní termín: „Viděli jsme nad sebou Boží ruku.“ Někdy to mělo legrační polohu. Když jsme se přesně před 15 lety v březnu stěhovali do Hradce, jeli jsme ty poslední kilometry před různými vesnicemi (dálnice ještě nebyla postavena). V jedné z posledních vesnic před Hradcem někdo u cesty připravil svůj dům k omítnutí a na ten neomítnutý dům někdo velkými písmeny napsal: Vítej Lukáši! Pamatuji, jak jsme se na to za jízdy s Ditou dívali s otevřenou čelistí. Dita mi říkala: „Asi tě tady vítají!“ Bylo to surrealistické. Další týden tam už ten nápis nebyl, dům byl omítnutý.

Boží ruku jsme viděli i v jiných chvílích. O zhruba měsíc později jsme se zúčastnili jakési akce pro pastory, byl tam řečník z Austrálie, a jeden večer sloužil prorocky (povzbuzoval lidi s nadpřirozeným vhledem). Přišel za mnou a protože věděl, že se chystáme založit církev, řekl mi: „Chtěl jsem ti prorokovat ohledně tvé nové církve, ale Bůh mi řekl, že ti už řekl vše, co potřebuješ.“ Tak díky… pomyslel jsem si. Pak pokračoval: „Něco ti přece jen řeknu: Když začnete, bude to lepší start než v jiných církvích, kde jsi pomáhal. Pak ale přijde rodina, která se pokusí tu novou církev zničit. Poznáš je, ale musíš se modlit za moudrost, jak to vyřešíš. Poté, co to vyřešíš, situace se uklidní, ale nebudou přicházet žádní noví lidé. Budete stagnovat. Pak ale přijde nový růst.“ Tak to je hodně podrobné proroctví, že? Do roka se přesně naplnilo, a my pociťovali Boží bázeň, že tohle je Ježíšova církev, ne naše. Nemusíme mít obavy, on nad ní bdí. Tenkrát jsme se modlili s Paige Allen, která poprvé přijela do ČR. Jsem tak moc rád, že právě ona bude kázat na naší narozeninové bohoslužbě první neděli v červenci. Byli jsme poslušni Ježíši a církev přišli založit – jsme rádi, že jste v ní vy. Proč ale poslouchat Ježíše? Existuje tolik lidí, kteří věří, ale nikam se nestěhují a někdy ani nic neobětují. To je důležitá otázka! Proč bychom měli sloužit a obětovat něco pro Boha? Jen proto, že to chce? Nebo že je to potřeba? Není to málo?

Tahle otázka vrtala hlavou také Ježíšovým učedníkům. Minulý týden jsem se zmínil v poselství o štědrosti, jak Ježíš říká, že pro bohatého člověka je nesnadné vstoupit do Božího království. Učedníci se zděsili, kdo tedy vůbec to dokáže. Ježíš odpovídá, že u Boha je všechno možné. Matouš zachycuje Petrovu důležitou a většinou nepochopenou otázku (19:27): „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“ Některé překlady otázku formulují lakonicky: Vše jsme opustili a šli za tebou. Co z toho budeme mít? Když to takto čteme, trochu nás mrazí. To jako myslí Petr vážně? Fakt se ptá Ježíše, co z toho bude mít? Všimněte si ale, že Ježíš není otázkou nijak uražený nebo naštvaný. Neodpovídá Petrovi, že služba sama o sobě je privilegium, že je to ctnost sama o sobě. Hned odpovídá, že jednoho dne se chystá obnovit svět a pak (jako by sama obnova byla málo) dodává, že jeho následovníci budou pěkně odměněni v tomto novém království – stonásobně. 19:28-29: Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 

Asi tady používá hyperbolu (kdo by chtěl stovku dětí a k tomu stovku polí, že?), ale je jasné, že skutečně mluví o odměně. O chvíli později vypráví podobenství o tom, jak věrní služebníci dostávají za odměnu města. A ještě o další chvíli později učí o odměňování při svém příchodu (Matouš 25:33-34): Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Od domů přes města ke královstvím. Ježíš říká: Dostanete království.

Hm, to zní jako pohádka, že? Ale nezní to jako pohádka jen proto, že si to neumíme vůbec představit? Že to vůbec není v našem slovníku a v našem myšlení? Když se někdo zeptá Ježíše: A co z toho budu mít?, máme tendenci plácnout přes prsty, že taková otázka se nehodí. Ježíš je však králem, který odměňuje své služebníky. Je to silný obraz, který jeho posluchačům byl zřejmý – králové jejich doby odměňovali své věrné služebníky. Dnes jsme to myšlení ztratili. Vše, co máme, bereme jako své právo, na které jsme si vydělali. Nevnímáme to jako odměnu za věrnost. Tak to známe ze svého světa zaměstnání. Něco skvělého jsme ztratili. Jak napsal jeden křesťanský autor: Nikdy jsem neměl privátní konverzaci s následovníkem Krista, kde by mluvil o své naději na štědrou odměnu. To ale není pokora, ukazuje to na nepochopení mnoha Ježíšových příkladů odměnách. Přitom o nich hovoří často, například Matouš 5:12: Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Ukazuje to na to, jak málo si uvědomujeme židovské kořeny naší víry a to, jak Židé chápali Boží odměnu za jejich věrnost. Proto tolik vidíme lidi, kteří se pro Boha nějak obětovali a něco pro něj dělali, že očekávají slíbenou odměnu. Koneckonců, když se vrátíme k Ježíšovu obrazu ovcí a kozlů, co bylo důvodem rozdělení na tu či onu stranu? Chování. Ne prohlášení víry. Nechápejte mě špatně – prohlášení víry je důležité. Ale to jak naší víru žijeme, je integrální a nezbytnou součástí procesu víry. Na jejich překvapení jim říká: Cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.

Proto jsme založili církev: Ježíš nás k tomu povolal a slíbil nám za to odměnu. Proto sloužíte i vy: z lásky k Bohu, který dává štědře a nevyčítá (jak napsal apoštol Jakub). Když sloužíš Bohu celý svůj život: Bůh dává štědře a nevyčítá. Když začneš sloužit Bohu na poslední chvíli: Bůh dává štědře a nevyčítá. Myslím, že i o tom Ježíš učil. Je čas objevit, že Bůh slibuje odměnu za naší službu jemu a světu – a to tak, že i tvou službu lidem považuje za službu sobě. Tvé skutky, velké i malé, budou jednoho dne oceněny. Jednoho dne bude tvůj příběh vyprávěn. Jednoho dne zažiješ plné uzdravení svých vztahů a emocí, zranění a lítosti. Uslyšíš omluvy na svou adresu. A budeš se omlouvat jiným. Bůh obnoví, znovuzrodí svět. Dnes tě vyzývá k tomu, abys viděl jak moc je tvé chování, tvá služba, tvé skutky důležité. Chci, abys přijal slova apoštola Pavla, který napsal (1. Korintským 15:58): Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná. To je poselství pro všechny ty desítky přátel, kteří s námi v Elementu pracovali, a kteří v něm stále pracují – vaše práce pro Pána není zbytečná! Některé věci, které děláte, nejdou vidět a nikdo je hned neocení. Ale to, co děláte ve skrytu, Bůh odmění jednoho dne veřejně, až dorazíš do nebeské dimenze, a nebesa ti zatleskají, a uslyšíš od Boha: Vejdi v radost svého Pána a Přítele!


A co od Ježíše dostaneš, když pro Pána nepracuješ, kdy neděláš nic konkrétního? Za účast se žel odměna nevyplácí. Nemůžeme si ty verše upravit do verze „vaše víra, vaše slova, vaše přání pro ostatní, vaše účast není zbytečná.“ Je tam opravdu napsáno „práce“. Možná ale nevíš, jak začít. Věř mi, rádi ti pomůžeme. Každý, kdo je vydaným následovníkem Ježíše od něj dostal nejméně jeden (ale i víc) duchovní dar, což je nadpřirozené uschopnění ke službě v církvi. Ty dary jsou různé, a trvá to je v sobě objevit, trvá to najít v církvi místo, kde ideálně zapadnou. Ale když to nevzdáš, a budeš zkoušet různá místa ke službě, když nakonec to místo najdeš, pak zjistíš, že služba Bohu je radost. 

V tomto roce, kdy slavíme v Elementu 15 let bych si přál, aby každý člověk, který sem pravidelně chodí, a který Element považuje za svou církev, aby našel svůj dar, a aby našel odvahu něco zkusit, a aby našel vytrvalost zkoušet různá místa dokud nenajde svůj „sweet spot“, kde dar zapadne do potřeby. Tvá odměna za práci pro Pána pak bude jistá. Budeš přivítaný a dostaneš dědictví. Chci vás tedy na závěr povzbudit slovy Židům 10:35-36: Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna! Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení.